Vážení přátelé,
scházíme se na Cenách Unie českých spisovatelů již po sedmnácté. Bývá zvykem bilancovat v desítkové soustavě, nicméně situace světa, v němž je nám dáno žít, nás nutí žít ze dne na den.
Již podruhé se scházíme v tomto pohostinném domě, v sále, který je nad všechny španělsko-vladislavské sály. Jsme zde bratrsky vítáni a jsme za to vděčni, neboť rapidně ubývá prostor, kde lze ještě mluvit nahlas. I když je samozřejmě svým způsobem užitečné, když se naše názory mohou šířit skrze tenké uši těch, co se živí donáškou až do domu.
Jsme organizace kladoucí důraz na literaturu a mnozí nám vyčítají, naší Unii i našemu časopisu LUK, že se příliš necháváme uhranout politikou. Jistě, mnozí z nás by uvítali, kdybychom si mohli bezstarostně užívat idyly, básnit i rozebírat básně, hádat se nanejvýš o to, zda je lahodnější trochej nebo daktyl.
Teď musím přiznat, že osobně nevím, co je to či ono, stejně bych se prozodií neřídil. Věřím, že báseň buď přijde, nebo nepřijde, a spíše nepřijde, když jí předem stanovíme, jestli jen vodcaď, nebo jen pocaď. Radši ani netuším, co je alexandrín, neboť je příliš blízký ruskému pěveckému souboru, což zakládá skutkovou podstatu zločinu.
Guillaume Apollinaire nás už na začátku minulého století osvobodil od na míru střižených svěracích kazajek a tak je nám dopřáno tvořit, jak nám pero narostlo.
Je nám zatím dovoleno, ale může být zaveden úřední příděl inkoustu!
Proto hned tři letošní laureáti obdrží cenu za odvážné občanské postoje. Odvážná Kateřina Konečná, Ján Čarnogurský, Petr Drulák.
Dovolte mi říci, že možná byly doby, kdy by se v této místnosti snad nesetkali. O to je – věřím – cennější a hlavně nadějnější pro nás všecky, že se dnes sešli na této galéře.
Odvahy nám bude třeba čím dál víc, ale ne každý má odvahu se odvážit. Sice zatím ještě všichni máme k dispozici peřiny, do kterých můžeme po večerech vyšeptávat své strasti.
Běda době, která nepotřebuje básníky. Běda době, která potřebuje básníky. Třikrát běda době, která básníky posílá šeptat do peřin.
Šepot je vítaný při randění na Petříně, ale svět může spasit už jen křik.
Jsme šťastni, že můžeme udělit ceny i slovenským autorům. Ne proto, že se nacházíme ve slovenském domě, ale proto, že nám v mnohém ukazují cestu z labyrintu. Tak už to bývá – jeden od druhého čerpá naději, když už se zdá, že se vsákla do písku.
Odpusťte, že jsem až příliš zabloudil do politiky.
Cenu dnes samozřejmě obdrží i skvělý spisovatel Jozef Leikert, skvělá literární vědkyně Viera Glosíková, a Josef Gajda, autor skvělých vzpomínek na dobu, která sice momentálně zašla za obzor, ale která zase jednou vyjde. Děkujeme jim, že svým uměním obohatili naši literaturu a kulturu.
A jménem Unie českých spisovatelů děkuji vám všem, že jste přišli.