červen 2002
Pracovní setkání členů UČS 29. 6. 2002 přijalo Druhé prohlášení ke stavu českého tisku:
V květnu loňského roku vydala Unie českých spisovatelů prohlášení nazvané "Náš tisk, až na několik výjimek, přestal být český a nezávislý". Upozorňovali jsme na politické, společenské a kulturní důsledky toho, že český tisk vlastní zahraniční vydavatelé, především němečtí. UČS zaslala prohlášení Obci spisovatelů, Syndikátu novinářů, dalším uměleckým organizacím, Akademii věd ČR, vládě ČR, Ministerstvu kultury ČR, senátu a poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, dennímu tisku, veřejnoprávní televizi a rozhlasu, České tiskové kanceláři, Spolku slovenských spisovatelů a některým ambasádám. S politováním musíme konstatovat, že na naše prohlášení - na rozdíl od slovenských kolegů a tisku - nereagovala žádná z českých institucí a organizací, dokonce ani ČTK jej nezařadila do svých svodkových zpráv. Dokument byl odsouzen k cenzuře mlčením. Pouze moravskoslezští spisovatelé se v září loňského roku veřejně vyslovili k stavu českého tisku. Uvítali jsme, že na podzim loňského roku prof. Bořivoj Čelovský vydal ve vlastním nákladu brožuru Konec českého tisku? a počátkem letošního roku druhé, rozšířené vydání nazvané Konec českého tisku, kde provedl podrobnou analýzu stavu našeho tisku.
V průběhu roku se situace zdramatizovala a možná rizika, na která UČS upozorňovala ve svém prohlášení, se stala skutečností. V novinách vlastněných německými vydavateli, především v Lidových novinách, Mladé frontě Dnes a regionálním tisku, se nyní setkáváme se zkreslenými či lživými interpretacemi moderních dějin a s politickým zneužíváním historických argumentů především v souvislosti s tzv. Benešovými dekrety. Všem soudným čtenářům musí být jasné, že politické zneužívání historie je i útokem na postavení české státnosti.
Potvrzuje se nyní, jak neprozřetelné a trestuhodné bylo, že naše mocenská elita v devadesátých letech podcenila vlastnické vztahy k českému tisku. Zprvu proklamované komerční zájmy zahraničních majitelů se velmi rychle proměnily v zájmy politické. Ostudné je, kolik českých novinářů se stalo hlasateli sudetoněmeckých zájmů a kolik českých politiků, intelektuálů a umělců si tento fakt dosud ani nechce připustit. Považujeme to za naše další politické a intelektuální selhání, u jehož zrodu stojí oportunismus, kariérismus či zbabělost.
Stejně tak jako jsme ztratili domácí tisk, ztratili jsme i jeho distribuci. Zahraniční majitelé, rovněž němečtí, mohou tak výrazně ovlivňovat další existenci tisku i pomocí distribuce.
Obracíme se na novou vládu ČR, na naše nové zástupce v Parlamentu ČR, aby svou pozornost věnovali českému tisku. Aby vypracovali strategii na ochranu tisku a sdělovacích prostředků a výsledkem toho byly zákonodárné kroky, kde se nově definují vlastnické vztahy ve sdělovacích prostředcích ve prospěch českých majitelů. Požadujeme výrazné omezení zahraniční účasti v domácích sdělovacích prostředcích. Příkladem nám může být i vyvázání se kanadského tisku z područí amerického zdaněním příjmů z reklam. Požadujeme, aby se tiskový zákon uvedl do souladu s antimonopolní legislativou a legislativou na obranu národních zájmů tak, jak si většina zemí EU chrání sdělovací prostředky.
Odmítáme defétistické názory, že se se současným vlastnickým stavem tisku již nedá nic dělat. Z historie víme, že neexistuje žádné neměnné status quo. To, co jsme vyslovili před rokem, můžeme dnes opakovat s větší naléhavostí: Náš tisk, až na pár výjimek, přestal být český a nezávislý. K rozvíjení naší demokratické společnosti potřebujeme svobodný český tisk. Je to právo našeho národa na prostor k svému vyjádření, na svobodu slova a pravdivé informace.