únor 2003
Prohlášení Unie českých spisovatelů k současné situaci na Blízkém východě
Svět prožil ve dvacátém století nejstrašnější konflikt ve svých dějinách - 2. světovou válku. Jejím završením a mementem se stala japonská města Nagasaki a Hirošima, kde byly použity nejhroznější zbraně, které kdy lidstvo stvořilo. Nejdůležitějším odkazem těchto událostí je: "Už nikdy více!" Tuto myšlenku vložili humanističtí umělci do svých děl, tato myšlenka zní v uších všech, kdo ono běsnění zažili, a leží i na srdci lidem mladších generací.
V jedenadvacátém století však ožívají duchové války znovu. Ty samé síly, které živily municí prolévání krve, štvou zase proti sobě národy, zneužívají svých lokajů ve vládách mnoha zemí světa a manipulují veřejným míněním. Neodolatelně je přitahuje lahodná vůně ropy. Jejich sklady jsou k prasknutí napěchovány zbraněmi.
Je potřeba pošlapat mezinárodní právo, zesměšnit a obejít Organizaci spojených národů a vraždit. Vraždit civilní obyvatelstvo. Protože kdo jiný nese následky války? Prezidenti? Ne! Vlády? Ne! Výrobci zbraní? Ne! Generálové? Ne! Obyčejní lidé? Ano!!!
Protestujeme proti militantní rétorice a válečným přípravám, vedeným zejména ze strany USA a Velké Británie. Po 2. světové válce pracně budované mezinárodní právo je jediným garantem míru na naší planetě. Jistě - má své nedostatky a je na něm stále co zlepšovat. Ale platí a platit musí. Pro všechny stejně! Hrozba silou a zastrašování válkou je v rozporu s ním!
Váleční štváči ignorují výsledky šetření komisařů OSN, usnesení Rady bezpečnosti i mínění vlastních občanů.
Není možné, aby se určujícím faktorem mezinárodních vztahů stala vojenská síla. Není možné, aby život iráckého, nebo jugoslávského občana měl nižší cenu než amerického. Není možné, aby jakýsi muž v Bílém domě určoval, kdo je dobrý a kdo zlý, koho je potřeba bombardovat a koho ne.
Jako občané České republiky máme právo mluvit do věcí, které koná naše vláda a naši zástupci v Parlamentu i Senátu. Podle Ústavy jsme jediným zdrojem moci ve státě. A na tom trváme! Nechceme válku, nechceme se stát válečným agresorem. Své zástupce jsme si zvolili a poženeme je k odpovědnosti za prolitou krev!
Požadujeme okamžité stažení našich vojáků z Kuvajtu a změnu postoje vládních špiček k hrozbě války. K čertu s devótností našich premiérů a ministrů vůči petrolejovým a zbrojařským králům! Žádáme diplomatické řešení krize kolem Iráku, respektování rezolucí Rady bezpečnosti OSN a mezinárodního práva i zákonů České republiky na ochranu míru.
Irák je malá a chudá země. Jeho lid trpí řadu let embargem, uvaleným mimo jiné i na léčiva. Trpí několik let nálety amerických a britských letounů. Roku 1991 utrpěl válkou v Perském zálivu, utrpěl předešlou válkou s Íránem. Počet obětí války roku 1991 a důsledků embarga je podle některých zdrojů odhadován na 1,5 milionů lidí. To je vám málo, pane Bushi, pane Blaire, pane Špidlo, pane Tvrdíku?
Irácká vláda nekontroluje ani zdaleka celé území vlastní země. Může tato vláda, vláda zdecimovaného státu, vůbec ohrozit cizí území? Ohrozit tisíce kilometrů vzdálené a nesrovnatelně bohatší a silnější země? Domníváme se, že nikoliv! Podpora války jen posiluje pozice iráckého prezidenta, v myslích Iráčanů z něj dělá hrdinu a komplikuje nalezení definitivního a pro irácký lid osvobozujícího řešení jeho stávající tragické situace!